Sama v prázdném domě

(zdroj:verametal.blog.cz)

Byla jsem sama,

dům byl prázdný.

Nademnou visel

lustr krásný.

A s jeho křišťálovým leskem,

Mohl by se srovnávat s bleskem.

Ale najednou se něco ozvalo.

Vždyť tu nikdo není,

nebo snad ano?

Mám strach.

Něco se tu děje

a hrůzou…

se mi celé tělo chvěje.

Najednou se ochladilo

a všude kolem všechno ztichlo.

Za mnou někdo stál!!

A strašlivým smíchem se smál!!!

Ohlédla jsem se: nikde, nikdo….

Asi se mi to jenom zdálo....ale

Ještě víc se ochladilo,

ještě víc to všude ztichlo.

Uslyšela jsem něčí kroky,

Ne!, to byly spíše skoky!!

Otočila jsem se tím směrem.

Ach Bože!

Ta osoba je mi známa!!!

Vždyť je už 6 let pochována!!!

Už šest let jsem jí neviděla!!!

Vždyť za šest let se nezměnila!!!

Co po mě chce?!!!

Proč se objevila?!!!

Provedla jsem snad něco?!

Zvláštní světlo jí zahalilo.

a všechno sklo se rozsypalo.

A ten lustr, co nademnou byl,

tan se také roztříštil.

Jen tak,taka jsem stihla uhnout,

sklu jsem se dokonce stihla vyhnout.

Ta osoba už tam nebyla

ale nechala po sobě vzkaz.

VAROVÁNÍ!!