Oči jedné dívky
Křišťálově jasná slza stéká po tváři té dívky,
na kterou se dívám.
Její jindy veselé oči ztratily ten jas,
a jen smutně vzhlédly. 
Upřeně se na mě podívala a já vím,
že se v ní v ten okamžik něco zlomilo.
Zlomila se její vůle vzdorovat,
její elán,
její důvod žit.
Je mi jí líto.
Vždycky z ní vyzařovalo tolik energie.
Teď ji potřebuje sama.
Z její nemoci ji nikdo nevyléčí!
Zklamání a zlomená vůle vyléčit nejde.
Bolí mě dívat se na její zničenou tvář a bolí mě,
že nevím, jak jí pomoct.
Znovu se mi upřeně dívá do očí,
jako by chtěla proniknout hloub,
číst z mé mysli.
Najednou zavře oči a tiše se rozpláče.
Nedokážu se na ní znovu podívat,
nedokážu se znovu na sebe podívat do zrcadla,
tak odcházím,
abych ulehla na nemocniční lůžko,
a pokusila se na vše zapomenout,
ale už nemám sílu!