Vztávej ...

Vztávej a netřes se!

Člověče, prober se!
Netřes se tu a vztávej!
Co pomyslí si lidé, až zří tě tu?
Ležíš na zemi a v očích máš slzy,
snad vztaneš a to hodně brzy!
No tak!
Ten chodník chladnou náruč má,
ty prochladneš!
Netřes se a vztaň!
No tak vztávej člověče!
...Co to stalo se?
Ty v smrtelné křeči jsi,
jen pohled do nicoty a nehýbáš se více,
pod tebou kaluž krve z tebe line se,
a v dáli vraha tvého utíkati zřím.
Volám na něj, však výkřik nezní...
Ten výkřik promění se z nenadání
ve výkřik hrůzy němé,
když zřím to tělo bez života pode mnou,
a poznám se náhle v něm...